Kritické čtení je způsob čtení, ve kterém člověk čtenář rozvíjí a uplatňuje své názory na čtený text. Pracuje se s nakopírovanýn textem s pracovním listem. Do textu si čtenář dělá poznámky. Nad poznámkami se potom pracuje. Rozvíjí se tak myšlení, samostatnost, schopnost sdělit své názory. Metoda rozvíjí čtenářské dovednosti a vyjadřovací schopnosti.
02
01
03
POVĚST
O ZÍSKÁNÍ ČESKÉHO LVA
Dle
pověsti jsme svůj znak získali velice krvavým a ještě více
nepravděpodobným způsobem. Informace o našem znaku se objevuje v
pověsti o Štylfrýdovi, který se vydal do Neapole. Neapolskému
králi pomůže hrdinským činem porazit anglického krále, postaví
se totiž proti jeho 12 rytířům. Za to dostane znak (údajně
anglického krále) – orlici, jeho syn Bruncvík dostane za ženu
dceru krále neapolského Neoménii.
Pověst
pokračuje v kronice o Bruncvíkovi, který se vydá na hrdinskou
cestu s přáním vybojovat další znak – lva. Se svou ženou si
vyměnil prsten se slovy, že pokud jeho prsten do sedmi let
nespatří, je mrtev.
Bruncvík
po pár příhodách a bojích uvidí bojovat osmi hlavou saň se
lvem, lvu pomůže a ten je mu za to věrný a všude ho doprovází.
Potom
Bruncvík se lvem přebýval na hradu krále Olibira, kde získal
ostrý meč, který sám setne hlavy těm, kterým si bude jeho
majitel přát.
Bruncvík
pomůže zachránit Olibriovu dceru Afriku před Baziliškem. Ale
Afrika se do něho zamiluje a chce ho za muže. Bruncvík ji odmítne,
jelikož je již ženatý. Pomocí kouzelného meče setne králi,
jeho dceři i dalším hlavy a vydá se na cestu zpět do Čech,
která opět není jednoduchá.
Když
se dostane domů, nestačí se divit, jeho žena Neoménie se vdává.
Bruncvík se skryl v prostém rouchu a vhodil do manželčiny číše
svůj prsten a odjel pryč. Manžel Neoménie se vydal Bruncvíka
hledat se smyslem ho zavraždit, Bruncvík však opět využil svého
meče a nechal nepřátelům setnout hlavy, poté se vrátil k
manželce a dal po celém království na všechna vrata namalovat
bílého lva na červeném poli jako nový znak jeho země.
Meč
se později nechal zazdít do jednoho z pilířů Karlova mostu a
bude vyzvednut, až bude v Čechách nejhůře, přičemž přijedou
svou zem ochránit i Blaničtí rytíři.
Tak
tedy takto, dle pověsti, vznikl známý český znak, ovšem s tím
historici nemohou souhlasit a mají svou, o dost důvěryhodnější
verzi.
Zdroj:
Autor:
Petr Štěpán (zdroj)
Metoda „kritické čtení“:
Značky:
? Neznámé slovo, neznámá věc
* Zajímavé
! Nesouhlasím, nelíbí se mi
+ Dozvěděl jsem se, pobavilo mě
Poznámky, názory, hodnocení:
Poznámky, názory, hodnocení:
02
Boháč
a chudák
Byli
dva bratři, jeden velmi bohatý, druhý velmi chudý. Jednou hlídal
chudý svému bohatému bratru snopy na poli a seděl pod kupkou;
spatřil bílou ženu, sbírala klasy, ježto zůstaly na záhonech,
a zastrkávala do kupek. Když pak až k němu došla, chytil ji za
ruku a tázal se ji, co je zač a co tu dělá? "Já jsem
tvého bratra Štěstí a sbírám ztracené klásky, aby měl víc
pšenice." "A prosím tě, kdepak je moje Štěstí?"
otázal se chudý. "Na východě," řekla bílá žena
a zmizela.
I
umínil si chudý, že půjde do světa hledat svého Štěstí. A
když jednou zrána už odcházel z domova, nenadále vyskočila ze
zápecí Bída a plakala i prosila, aby ji vzal taky s sebou. "Oj,
moje milá!" řekl chudák. "Jsi velmi slabá a cesta
daleká – nedošla bys; ale mám tu prázdnou lahvičku, umenši
se, vlez do ní a já tě ponesu." Bída vlezla do lahvičky a
on nemeškaje zandal ji zátkou a dobře zavázal. Potom na cestě,
když přišel k jedné bažině, vyndal lahvičku a vstrčil ji do
bahna a tak se Bídy zprostil.
Po
některém čase přišel do velikého města a nějaký pán vzal ho
do služby, aby mu kopal sklep. "Platu žádného ti nedám,"
řekl, "ale co kopaje najdeš, bude tvé." Když tak nějaký
čas kopal, našel hroudu zlata. Dle úmluvy náležela jemu; ale on
dal přece polovici pánovi a kopal dále. Konečně přišel na
železné dveře, a když je otevřel, byl tu podzemní sklep a v něm
nesmírné bohatství. Tu slyší z jedné skříně ve sklepě hlas:
"Otevři, pane můj, otevři!". I pozdvihl víko a ze
skříně vyskočila krásná panna, celá bílá, poklonila se mu a
řekla: "Jsem tvoje Štěstí, jehož jsi tak dlouho hledal; od
nynějška budu s tebou a s tvou rodinou." Nato zmizela. On pak
o to své bohatství opět se podělil se svým bývalým pánem, i
zůstal mimo to nesmírným boháčem a jmění jeho den ode dne se
množilo. Nikdy však nezapomněl na svou nouzi.
Jednoho
dne, procházeje se po městě, potkal svého bratra, jenž sem
přišel za svým obchodem. I vzal ho s sebou domů a vypravoval mu
obšírně všecky příhody své: jak viděl jeho Štěstí na poli
klásky sbírat, jak a kde se své Bídy zprostil a jiné věci.
Hostil ho u sebe po několik dní a potom mu dal na cestu mnoho peněz
a ženě i dětem jeho mnoho darů, i rozloučil se s ním bratrsky.
Ale
bratr jeho byl neupřímný a záviděl mu jeho Štěstí. Ubíraje
se domů, neustále přemýšlel, jak by na bratra svého mohl zas
Bídu poslat. A když přijel k tomu místu, kde bratr jeho lahvičku
v bahně pochoval, hledal, dlouho hledal, až ji zase našel a hned
otevřel. V okamžení vyskočila Bída ven, a před očima jemu
rostouc, začala kolem něho radostně skákat, a objavši ho, líbala
a děkovala mu, že ji z vězení vysvobodil. "A za to vděčna
budu tobě i tvé rodině až do smrti a nikdy vás již neopustím!"
Darmo
se závistník vymlouval, darmo ji posílal k prvnějšímu pánu:
nikterak nemohl již Bídy z krku pozbýt, ani prodat, ani darovat,
ani zakopat, ani utopit, neustále mu byla v patách. Zboží, které
si domů vezl, pobrali mu na cestě loupežníci; dostav se domů
žebrotou, nalezl místo svého stavení hromadu popela a z pole mu
zatím úrodu všecku pobrala voda. A tak nezůstalo závistivému
boháči nic nez toliko Bída!
Metoda „kritické čtení“:
Značky:
? Neznámé slovo, neznámá věc
* Zajímavé
! Nesouhlasím, nelíbí se mi
+ Dozvěděl jsem se, pobavilo mě
Poznámky, názory, hodnocení:
Poznámky, názory, hodnocení:
01
František
Bartoš - Jak dědeček měnil, až vyměnil
Koupal
se bohatý kupec v řece, dostal se do hlubiny a tonul. Šel kolem
stařík, uslyšel křik, přispěchal a kupce z vody vytáhl. Kupec
nevěděl, jak se staříkovi odsloužiti: pozval ho k sobě do
města, pohostil ho skvěle a daroval mu kus zlata jako koňská
hlava.
Vzal
zlato sedlák a šel domů, a naproti němu koňař celé stádo koni
žene: "Vítej, staříku, odkud tě bůh vede?" - "Z
města od bohatého kupce." - "A co ti kupec dal?" -
"Kus zlata jako koňská hlava." - "Dej mi zlato a
vyber si nejlepšího koně!" - Vybral si stařík nejlepšího
koně, poděkoval a šel svou cestou.
Jde
stařík, a naproti němu pastucha voly žene: "Vítej, staříku,
odkud tě bůh vede?" - "Z města od kupce." - "A
co ti kupec dal?" - "Kus zlata jako koňská hlava." -
"A kde je to zlato?" - "Vyměnil jsem ho za koně!"
- "Vyměň mi koně za vola, kterého chceš!" - Stařík
vybral si vola, poděkoval a šel svou cestou.
Jde
stařeček, a naproti němu ovčák žene ovčí stádo: "Vítej,
stařečku, odkud tě bůh vede?" - "Od bohatého kupce z
města." - "A co ti kupec dal?" - "Kus zlata jako
koňská hlava." - "A kde je to zlato?" - "Vyměnil
jsem za koně." - "A kůň kde?" - "Vyměnil jsem
za vola." - "Vyměň mi vola za berana, kterého chceš!"
- Vzal stařík nejlepšího berana, poděkoval a šel svou cestou.
Jde
stařík, a naproti němu pastýř žene vepře: "Vítej,
staříku, kdes byl?" - "V městě, u bohatého kupce."
- "Co ti kupec dal?" - "Kus zlata jako koňská
hlava." - "A kde je to zlato?" - "Vyměnil jsem
za koně." - "A kůň kde?" - "Vyměnil jsem za
vola." - "A vůl kde? - "Vyměnil jsem za berana."
- "Dej mi berana a vezmi si nejlepšího vepře?" - Vybral
si stařík vepříka, poděkoval pastýřovi a šel svou cestou.
Jde
stařík, a naproti němu podomní obchodník s košem na zádech:
"Vítej, staříku! Odkud jdeš?" - "Od kupce, z
města." - "A co ti kupec dal?" - "Kus zlata jako
koňská hlava." - "A kde je to zlato?" - "Vyměnil
jsem za koně." - "A kůň kde?" - "Vyměnil jsem
za vola." - "A vůl kde?" - "Vyměnil jsem za
berana." - "A beran kde? - "Vyměnil jsem za vepře."
- "Vyměň mi vepříka za jehlu a vyber si, kterou chceš."
- Vybral si stařík nejpěknější jehlu, poděkoval a šel domů.
Přišel stařík domů, přelézal přes plot a ztratil jehlu.
Vyběhla
stařenka naproti starouškovi: "Ach můj holoubku! Já bych se
tu bez tebe byla utrápila. Nu, vypravuj, byls u kupce?" -
"Byl." - "A co ti kupec dal?" - "Kus zlata
jako koňská hlava." - "A kde je to zlato?" -
"Proměnil jsem ho za koně." - "A kůň kde?"
- "Proměnil jsem za vola." - "A kde vůl?" -
"Proměnil jsem za berana." - "A beran kde?" -
"Proměnil jsem za vepříka." - "A vepřík kde?"
- "Proměnil jsem za jehlu. Chtěl jsem ti, stařenko, přinésti
dáreček, přelézal jsem přes plot a ztratil jehlu." - "Nu,
chválabohu, můj holoubku, žes ty sám ses vrátil. Pojďme do
jizby večeřet!"
A
nyní žijou staroušek se staruškou šťastni i bez zlata.
Metoda
„kritické čtení“:
Značky:
?
Neznámé slovo, neznámá věc
*
Zajímavé
!
Nesouhlasím, nelíbí se mi
+
Dozvěděl jsem se, pobavilo mě
Žádné komentáře:
Okomentovat